Jaroslava Skleničková (Česko): Jako chlapce by mě zastřelili

Překlad: Ilka Giertz, Prostor 2008

Jaroslava Skleničková  strávila dětství díky povolání svého otce šéfkuchaře střídavě v rodných Lidicích , Luhačovicích, tatranském  Novém Smokovci, Hradci Králové a v Praze. Při lidické tragédii byl její otec zastřelen, ona spolu s matkou a o tři roky starší sestrou  deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Zde začíná první osud – osud nejmladší lidické ženy. Jaroslavě Skleničkové bylo v červnu 1942 šestnáct let a aniž by to tušila, měla dvojí štěstí: pokud by se narodila jako chlapec, nacisté by ji zavraždili s ostatními lidickými muži, a pokud by přišla na svět o necelé tři měsíce později, nebyla by podle nacistických pravidel ženou, ale dítětem a v tom případě by ji čekala jen malá naděje, že přežije nacistické „náležité vychování“. Pravdu o osudu Lidic se  dozvídala postupně po návratu z Ravensbrücku v červnu 1945.

Další osud je spojen se vzpomínkami, které jsou vtisknuty do její knihy Jako chlapce by mě zastřelili... (v roce 2006 vydalo nakladatelství Prostor v edici Česká paměť). Kniha  však není jen zprávou o jedné hrůzné historické události, která se promítá do lidského osudu. Je vyprávěním o lidské solidaritě a také o tom, co znamená žít šťastný život navzdory tragice a všem nepřízním osudu.

Vyprávění Jaroslavy Skleničkové umožňuje pohlédnout na lidickou tragédii zevnitř, očima jednoho  lidského osudu. Nejprve čtenář spoluprožívá šťastné dětství v tehdejším prvorepublikovém Československu, záhy je však konfrontován s absurdní situací – zničehonic se s autorkou ocitá v koncentračním táboře. Kniha sleduje životní osud dívky a ženy, poznamenaný ravensbrückou zkušeností, sleduje ji i v poválečném období, respektive do konce jejích sedmdesátých let.

Německý part čte bohemistka a překladatelka Jana Kubišta